V boji se zde střetla srbská armáda (25 000 mužů) pod vedením kníže Lazara s tureckou armádou (40 000 mužů) pod vedením sultána Murata I. Na straně knížete Lazara bojovali i pravoslavní Albánci a podle některých pramenů i čeští žoldnéři, na straně tureckých Osmanů žoldnéři z italského Janova. V bitvě Srbové bojovali proti ohromné přesile tureckých bojovníků a třebaže Srbové tuto bitvu fakticky prohráli, utrpěli Turci na své straně obrovské ztráty.

Ještě před bitvou byl Osmanský sultán Murat I zavražděn, v průběhu bitvy pak přišel o život i Kníže Lazar a vojevůdce Miloš Obilić, kteří byli následně pravoslavnou církví vysvěceni za jejich úsilí a nezměrné hrdinství v boji. Podle srbské mytologie zvolil kníže Lazar pozemskou porážku, aby tak zajistil svému národu království nebeské. Pro Srby má toto území dodnes velký historický význam, protože zde jejich předkové hájili křesťanské hodnoty proti Turkům a před islamizací Evropy.

Prostor na Kosově poli představuje jedinečný celek s památníkem ve tvaru středověké věže věnovaný srbským hrdinům.

Tento monumentální kamenný památník byl pojmenován Gazimestan (podle místa Gazi Mestan, kde probíhala bitva) a byl vybudován v roce 1953 podle projektu Alexandra Dekora, aby připomínal slavnou bitvu, která vešla do dějin jako bitva na Kosově poli. Centrální část památníku tvoří věž vysoká 25 metrů. Uvnitř věže jsou po zdech vypsané úryvky z eposů z tzv. Kosovského cyklu básní. Těmito po staletí tradovanými lidovými verši mobilizoval a povzbuzoval například i kníže Lazar Srby do boje proti osmanským Turkům.

Na vrchu věže je plošina, odkud je vidět celý prostor, kde probíhala kosovská bitva. Pro srbský národ je toto území místem naděje i utrpení, místem, které se hluboce zapsalo a dále zapisuje do srbské historie.Výsledek bitvy na Kosově poli na stovky let ovlivnil osud velké části Evropy a turecké říši otevřel dveře na Balkán a zcela vykolejil vývoj místních slovanských národů.

Pravidelně každý rok, dne 28.června na pravoslavný svátek Vidovdan (den sv. Víta podle starého kalendáře), se na tomto posvátném místě scházejí Srbové ze všech koutů Srbska i celého světa, aby uctili památku padlých srbských hrdinů.V roce 1989 při oslavách 600. výročí bitvy se zde shromáždilo asi 1,8 milionu lidí různých národností. V minulém roce přijelo uctít památku padlých Srbů jen přes dva tisíce lidí. Bohužel je smutné, že tato shromáždění nejsou v posledních letech vůbec svobodná ale mohou se konat pouze za dohledu a asistence příslušníků mezinárodních sil KFOR, kteří navíc musí Gazimestan celoročně hlídat a chránit před Albánci. Momentálně na bezpečnost památníku dohlíží slovenská rota vojáků KFOR.

Nicméně samotná přístupová cesta k památníku, jak je patrné z fotografie, je hodna i pochvaly a zároveň je i tématem k hlubokému zamyšlení. Skutečně má takto vypadat přístup k jednomu důležitému historickému místu v tzv. mladém demokratickém státě? Co se stane jednoho dne, až slovenské jednotky KFOR z tohoto území odejdou? Zůstane zdejší symbol a památník boje za svobodu na svém místě i nadále? Budou mít Srbové vůbec ještě možnost přijít na toto posvátné místo a uctít zde památku svých padlých předků?

Je ještě dlouhá řada otázek, na které Srbové očekávají odpověď. V těchto chvílích nejde jen o jejich životy, ale i o kořeny celého národa. Když se pozorně zadíváte na fotografii, uvidíte zvláštní spojení - kabel - mezi památníkem a kasárnami KFOR. Je toto propojení i ukázkou budoucnosti tohoto místa, které Srbové zalili svou krví a pak jejich národ trpěl nadvládou Turků neuvěřitelných 500let !?

Poznámka na závěr:

Na Kosovu poli bojovali spolu se Srby i Albánci, kteří tehdy byli, stejně jako Srbové, pravoslavní.

Jejich dnešní státní vlajka - černá dvouhlavá orlice v rudém poli - je připomínkou tohoto společného boje. Jedná se totiž o starou bojovou zástavu byzantské říše. Dvojhlavá orlice je původní symbol Římské říše rozdělené na západní a východní - proto dvojhlavá orlice na rozdíl od původní římské jednohlavé. Vlajku s dvojhlavou orlicí později převzala Východořímská říše čili Byzance. Později po pádu Byzance ji převzala jak Ruská říše, tak i Srbské království jako pokračovatelé byzantského odkazu.

Dnešní albánští extremisté, kteří ovládli Kosovo a Metochii nechtějí o společné historii a společném boji obou národů bok po boku nic slyšet.

                                                                                                         Členové o.s. (24. července 2009)